Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
„Fajn, je tu v MP3 promáčoch niečo, o čom sa mi aspoň trochu chce písať tak, aby to nevyzeralo ako ’táto nahrávka mi proste hlavne tak nejako čímsi ide na nervy?’ Dobre no, povedzme toto.“ Dnes to teda vyhral melodický death metal z Los Angeles. VAELMYST existujú od roku 2017 a po dvoch singloch a EP-čke vydali 13. augusta dlhohrajúci album. „Secrypts Of Egochasm“ nahrali v zostave Ronny Lee Marks (gitary, basgitara), Jonathan V (vokály) a Wyatt Bentley (bicie). Hudobnícke zázemie všetkých je od death/groovy po technický death/black metal, ostatné či bývalé kapely asi nemá cenu spomínať. Na debute je osem skladieb, sčasti ide o nanovo nahraté staršie veci a žánrovo sa pripravte na pre US scénu nie veľmi typický melodický kov smrti so zmyslom pre neprepálenú dramatickosť.
Keď som si VAELMYST pustil ešte pred naštudovaním promomateriálov, bez najmenšieho zaváhania by som bol schopný lokalizovať ich do Grécka. Netuším, či je to náhoda alebo výsledok inšpirácie, ale ich podanie melodeath metalu na väčšine albumu spracováva odkaz tamojšej scény od 1. polovice 90. rokov. Starobylosť niektorých motívov spolu so zafarbením do pološera základov gréckeho blacku by sa nestratila na raných albumoch VARATHRON, zatiaľ čo inde zaznie tu dávnymi časmi dýchajúca, inde emóciami nabitá melodika trochu ako od SEPTICFLESH a dosť ako od NIGHTFALL. Na miestach, kde sa zrazila vášeň, temnota a búrlivosť som si spomenul na ELYSIAN FIELDS. Atmosféru a dramatickosť umocňuje drsný, dravý revaný vokál a skôr ostrejšie tempo sa nevyhýba ani náklepovým pasážam. V energickej hudbe VAELMYST sa nájde miesto aj pre odľahčené rockovejšie momenty alebo náladové inštrumentálne vsuvky, na pestrosti a zaujímavosti materiálu tvorcovia zapracovali tak akurát. Vďaka šikovnému muzikantstvu i skladateľstvu by tento album, ktorý boduje i slušným neplastovým znením, mal u fanúšikov žánru dostať šancu.
Pred tymto albumom som pocuval novinku od Rivers Of Nihil, z ktorych sa zacina stavat sracka. Takze nieco ako Vaelmyst mi padlo vhod. Naj. skladba: The Coin Of This Realm
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Low-key scandi thriller o druhém největším vyšetřování v dějinách Švédska má pár dramaturgických botiček, ale svým důrazem na skvělé postavy a trpělivě budovanou atmosféru odhodlaného zoufalství dokáže ve finále trefit na solar. Silná a poctivá minisérie!
Krásno vyšlo včera, na výročie obety Jana Palacha. Ak chcete mať zimomriavky z počúvania slovenského metalu, čo najskôr si dajte tento prvý veľký domáci album tohto roka.
Nelze jimi pohrdat, musíte je milovat! Bezejmenná novinka nepřekvapí ve smyslu žánrových změn, ale přijde mi rafinovanější a propracovanější než kdy předtím. Rozhodně však ne na úkor intenzity a nekompromisního přístupu. Tady vše při starém a dobrém!
Už pár dnů mě trápí teploty, tak se nořím do hojivého babylonského bláta těchto Belgičanů. Ve své drone doomové přísnosti je to krásný, bezmála hřejivý delirický zážitek, který jedním dechem proklíná i povznáší, elegantně tančí i trpí v křečích.