Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
„Fajn, je tu v MP3 promáčoch niečo, o čom sa mi aspoň trochu chce písať tak, aby to nevyzeralo ako ’táto nahrávka mi proste hlavne tak nejako čímsi ide na nervy?’ Dobre no, povedzme toto.“ Dnes to teda vyhral melodický death metal z Los Angeles. VAELMYST existujú od roku 2017 a po dvoch singloch a EP-čke vydali 13. augusta dlhohrajúci album. „Secrypts Of Egochasm“ nahrali v zostave Ronny Lee Marks (gitary, basgitara), Jonathan V (vokály) a Wyatt Bentley (bicie). Hudobnícke zázemie všetkých je od death/groovy po technický death/black metal, ostatné či bývalé kapely asi nemá cenu spomínať. Na debute je osem skladieb, sčasti ide o nanovo nahraté staršie veci a žánrovo sa pripravte na pre US scénu nie veľmi typický melodický kov smrti so zmyslom pre neprepálenú dramatickosť.
Keď som si VAELMYST pustil ešte pred naštudovaním promomateriálov, bez najmenšieho zaváhania by som bol schopný lokalizovať ich do Grécka. Netuším, či je to náhoda alebo výsledok inšpirácie, ale ich podanie melodeath metalu na väčšine albumu spracováva odkaz tamojšej scény od 1. polovice 90. rokov. Starobylosť niektorých motívov spolu so zafarbením do pološera základov gréckeho blacku by sa nestratila na raných albumoch VARATHRON, zatiaľ čo inde zaznie tu dávnymi časmi dýchajúca, inde emóciami nabitá melodika trochu ako od SEPTICFLESH a dosť ako od NIGHTFALL. Na miestach, kde sa zrazila vášeň, temnota a búrlivosť som si spomenul na ELYSIAN FIELDS. Atmosféru a dramatickosť umocňuje drsný, dravý revaný vokál a skôr ostrejšie tempo sa nevyhýba ani náklepovým pasážam. V energickej hudbe VAELMYST sa nájde miesto aj pre odľahčené rockovejšie momenty alebo náladové inštrumentálne vsuvky, na pestrosti a zaujímavosti materiálu tvorcovia zapracovali tak akurát. Vďaka šikovnému muzikantstvu i skladateľstvu by tento album, ktorý boduje i slušným neplastovým znením, mal u fanúšikov žánru dostať šancu.
Kytarista Wes Thrailkill se svými druhy předvádí další instrumentální divočinu, která kromě metalové progrese nabízí i odbočky do mathrocku, djentu, nebo dokonce i elektroniky. Fanoušky kytarových hrdinů typu PLINI určitě potěší.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.